Pavlína Kollárová

S vidinou většího pustil

rozčepýřeného vrabčáčka z hrsti

Posbírala ztracená pírka

zatímco on se plahočil za holubem

ušila si křídla

Nechtěla uletět

ona je jeho holubicí



Na zádech trička nakreslený terč

desítka mezi lopatkami

Trefíš se?

Pak ale mineš srdce

je více nalevo

možná strachy spadlo do kalhot

Tolik si přála

Zasáhni ho


Šedesát upocených minut

tepláky

počítání do osmi

V hlavě jen ONA

a výdech a nádech...

Za dveřmi

nekonečná povinnost

A v hlavě ...???

Očistné pondělí


Ztlumila emoce a  city

Nastavila robotický chod

Uklízený byt

iluze domova

Láska

neskutečný nepořádek v srdci

Vypnula stroj

chce být milována

...

Zbavila je obě obnošené tísně

svlékla je až na holá ramínka

Zítra v novém hadříku

za pár kaček

zkusí dýchat znovu

...

Špendlíkem do duše

Našla ten správný čas

aby vpíchla

povzbudivé sérum

Věděla

že rozkvetou


První spláchla

Hořká nerada polkla

S posledním explodoval gejzír

Slané potůčky hasí v plné síle

Konečně po povodni klid

Nechce nic slyšet


Nakopla by to

vidina zasažené branky ji rozesmála

ale na trávě byla slza

přišlo ji to líto

bála se udělat krok


Jednu by s chutí do sebe obrátila

vypálit toho červa

posbírala jablka

aspoň upeče štrúdl


Řeknu mu to

sbírá argumenty

svázaná slušností

na puse visací zámek



Inspirace

U břehu na silon

chytat mizející slova

Skorec mazaně mizí ve vodě


Šaty na ramínkách

Skřivánek nad žitem

Verše svázané

do kytic z lučních vůní


V panelové stavebnici

na betonovém koberci

noty a slabiky 

...

S nákladem na srdci

stručná

šetří slovy

musí mu všechno říct

Ozvěna v prázdnu

za ní zůstala

Konečně ji naslouchá...


Idol

Statný a urostlý

K širokým ramenům se přimyká

drobounká sirka

Snaží se rozhořet polínko

dokud ji nedojde

jak natvrdlé jsi poleno



Nastražím mucholapku

Všechny do poslední vychytám

a pak mi přijde líto

že jsem ti přilepila křídla

Daruji život velkoryse

Jenom ať nebzučí

Má hlava není úl


Růže

Uklízím zahrádku

Na zimu sháním duchnu

Medicínku na neduhy

Místo na slunci

Oplácíš škrábnutím na kůži


Až zavoníš

odpustím ti trny 




Výtahem do srdce

Uvíznout mezi myšlenkami

Na stěnách grafity

s jediným monogramem

Vtisknout se do všech koutů

S každou pohnutkou v mysli

rozpínat se a bobtnat

Dokud mě volným pádem

nepošleš do sklepa

jak odložené vzpomínky

...

Táhnoucí vlastní přízi

kmitám na jehlicích

Ještě stále ten svetr

rád nosíš

I s ažurami