Skřípnutý šátek ve veřejích
vlaje na pospas
čí odkaz v něm uvízl
i když nemá hlas

a přece jako by volal
kdo mě vysvobodí
než budu na cáry
a rozletím se bůhvíkam

nikdo mě neposbírá
ale co když najde se duše
nezůstane stát hluše
a vyslyší mě budu rád

jako když holoubci
mají ratolesti v zobáčku
a nikdo je už nepošlape.

PRŮSEČÍK
Jak zapomenout
ta srdce co bila
účastně pro sebe i pro nás
když jsme se ocitli
na společném průsečíku

tak zvláštní shoda bez intrik
nemluvě o prolévání krve
na samém konci možnosti řešení
nemusí to být zrovna políbení

že není úniku před střety
ale ani nenávist
nemusí být sveřepá ani slepá
tak se i ve tmě vidíme
a věříme že brzy neskoná
co začalo znovu žít.

PROTI ZDI
Strohá geometrie
z pravého úhlu pohledu
staví mě do pozice
nepochybovat
o správném postavení
jak obsáhnout prostor
který se mnohdy mění

z pocitů smíšených na jisté
jenž utvrzují v záměru
neriskovat šikmou plochu
neboť prudký skluz
je zážitkem na saních
ale šokem proti zdi.

OČIŠTĚNÍ DEŠTĚM
Po dešti je mnohé vzkříšeno
s odleskem kapek co sjíždějí
po oknech i strmých věžích

dojemně po tvářích
jenž se lesknou i v přítmí
jakoby očištěné po zpovědi

s nevinností mezi svody

byť provokují dotěrně
v odvěké zápletce
mezi chtěním a odříkáním

jak se dělí s pravdou
která se nevzdává i když bolí
přebíháme sem a tam

vzplanutím světla zdvihla se síla
proti naší slabosti která nás
tak lehce neporazí.

NA ZEMI
Tříšť z rozbitých sklíček
obezřetně obcházím
byť krev pečetí na věky
i když cíl je ještě daleký
nedošel bych zraněný
zřejmě ani zmámený
pošetilou vidinou
vzdušných zámků
které na mne čekají
jak obelisky v mlze

to se ale nekoná
volně visí záclona
v mém pokoji
a k představám
snových krajin
mi jemně brání
zbývá ji odhrnout
přesto ale zůstat na zemi
zdá se mi a nešlápnout
do skleněné tříště.

KRÁSKA A ZVÍŘE
Chtít netrpět stihomanem
ale volně dopřávat si rojčení
třeba až k zbláznění

oči neodvracet od svodů
když ještě nejsou skryté
mohlo by dojít k omylu
že z profilu jsou jiné než z ánfasu

daly by sice poznat se po hlasu
ale co když místo krásky
zjeví se zvíře.

POZNÁNÍ
Ze dna studny v odrazu
věrný svému obrazu
vidím se v odlesku

v hrubých rysech jsem to já
štěstím je že nevyschla
mírně se na hladině čeří

váhá ten co pochybuje
že i tvář se proměňuje
přesto rád jsem
že mi někdo věří.

VŮNĚ
Sevření rtů v napětí
po dlouhé době odříkání
čeká volnost doteků

s vůněmi světových značek
do kterých jsem se začet
v ozářené parfumerii

alespoň na chvíli
ocitám se v jiném světě
jak na ruletě je to zvláštní
po čem vlastně člověk lační.

DÍVKA U KLAVÍRU
Dívka u klavíru
hbitými prsty
kouzlila tóny ve víru
jak protony a neutrony
nad míru průbojné

vzpomínka dojímá
když ona dívčina
hrála za tajemným oknem
a v pauze mezi takty
si hrábla do vlasů

stáli jsme v úžasu
co přáli jsme si
ve skrytu duše
vyznělo hluše
už bez doprovodu klavíru.

KDYKOLIV
Na účet tvůrce
oněch slov
lze připsat vydání
za obraty i výrazy

mít nervy jako provazy
s trpělivostí snášet
výhrady a kritiku
proto sahá na kliku
aby mohl spolehlivě zpět
když ještě jde
uniknout atakům

lze závidět ptákům
že mohou odletět
člověk nikdy neví
kdy útočník se zjeví
a číhá na kořist

obracím list otázka zní
jak daleko jsem zašel
abych se neztratil
a kdykoliv se našel.

PRO JEDNU NOC
Zháším svíčku
před tím než
budeme zcela sami
do svítání v tichu i dramatu
pro jednu noc
o dalších nepřemýšlím
jde o jedinečnost okamžiku

nedá se zopakovat
milovat či nemilovat
v ctnosti či hříchu
když je tak pomíjivý
ztrácí se jako pára
když nějaký čas hárá
a dere se pod kůži

to dílo okamžiku
bez ostychu dotírá
nedá se lehce odmítnout
něco začíná a něco končí
není zbytí pro nové bytí
se nadchnout a odevzdat.

TANEC MEZI VLKY

A motýlci létají
než přijde mráz
mít je na límečcích košil
v barevných kreacích
je teď móda

sahat po dotacích
nemít hlavu v oblacích
doba je napjatá
nepadat do bláta

obléknout si žaket
a nazout lakýrky
vložit růži mezi rty úst
neřešit vzrůst

být stále veliký
mít zlaté knoflíky
a umět tančit mezi vlky.

POD ČEPICÍ
Jevil se že má
"Pod čepicí"
šel vrávoravě po ulici
s lehkovážným výrazem

bylo mu co závidět
když mělo už co nevidět
usednout šero
na doposud jasné kontury
a proměnit je v nestvůry

šel tak zvaně "Nad věcí
než zavře se obloha
naštěstí je od Boha
pod širým nebem snít.

ZEĎ

Na půli cesty

stojí zeď

denně ji míjím

nevím co je za ní

nahlédnout tam

je mé přání

co stane se

když se mi splní

prozatím vím

že pes za ni vrní

je čerstvě natřená

a přesto dvě písmena

na ni razí

schází k ním srdce

s prostřeleným šípem

zpodobnit je ve spreji

je prý módním hitem

kdo je stvoří

dřív než shoří

samou láskou

na půli cesty

stojí zeď

už není bílá

vystřídala ji šeď.

MEZI PRAŽCI

Bosýma nohama

po kamenné drti

mezi pražci

vlaky nejezdí

zbývá pěší chůze

kapky krve z chodidel

po zrezivělých kolejnicích

trasa ještěrek

dešťové kapky

smývají stopy

jak hebké ruce

vrásky z tváře

pot stéká z čela

jak otrokům

lámajícím kámen

mezi pražci svítá

sedřít si kůži nehrozí

vyrostlo tam kvítí

pod bosýma nohama.

NĚCO SE STALO

Tahá mě za uši

to ticho

kdyby alespoň skřípal

smyčec o struny

a dal vědět

že existují zvuky

neznělé ale domnělé

nějaké melodii

jako když z ničeho nic

rozvíří se prach a ulpívá

na domech i na stromech

než smyje ho déšť

a černé myšlenky

zažene svěží vítr

dříve než poznáme

jejich beznaděj

snad se něco stalo na zemi

po prozáření sluncem.

HRA VĚTRU

Průvan v oknech

chvění vzduchu

jak v nervech

rukou i těl

když srdce zabolí

že zůstalo samo

injektáž ve hře větru

pro proudění krve do žil

kdo přežil za zavřenými okny

tlačí se ven do prostoru

schopen do úmoru

provokovat dech

pro objevení že nejen

na křídlech se dá létat.

NA VÁŽKÁCH...

Na vážkách jsem

před kroky do neznáma

hodím- li korunou

spadne orel nebo panna

na nastavenou dlaň

vyhrávám nebo prohrávám

budu v napětí

ale s osudem v sepětí

nelámu nad ním hůl

věřím že během pár vteřin

učiním správné kroky

a nedám si zavázat oči

jak pro hru na slepou bábu.

MOTÝLÍ KŘÍDLA

Vstříc hemžení

motýlích křídel

vznáší se pavučiny

přes riziko protržení

jako když do ticha

vstoupí řev pily

do pokojného kázání

protesty vzrušeného davu

chtíc kamenovat proroky

ale s údělem kameny

tlačit do kopce

i když se kutálí zpátky

v úhybném manévru odskočit

a v poklidu sledovat

let motýlích křídel.

STŘELA DO TERČE

Protivenství útočící

jako střela do terče

někdy se vychýlí

větrem či falší

může být pomstěno

vírou k pravdě

i s riziky oběti

za ni pykat

nepomůže vzlykat

ani sebebičování

živení vlastních ran

za skřekotu vran

může být tragédií

věřím že se už nevychýlí

mířená střela do terče.

MÍJENÍ

Míjím úzké ulice

otlučené popelnice

koše na odpad

jak jsem dopad

tudy chodím

za práci i za láskou

jsou mi v patách

i když míjím je

láska je prý chemie

někdy může explodovat

lepší je než nemilovat

přes to riziko

říkal jsem si

nestůj na výbušné směsi

už představa ta děsí.

POZNÁNÍ

Svatý křížek proti ďáblu

houpá se na předních sklech

v zrcadlech křižovatek

zjevují se odlesky drah

řítících se aut

že jsi z toho out

a ztrácíš dech

zbývá nádech a výdech

pro orientaci i správný směr

když tápeš v té změti

vše okolo letí a varovně mává

kde jsi a kam směřuješ

pro poznání sebe sama

kdy a kde může zvonit hrana

i s křížkem proti ďáblu.

SMÍŠ PŘIJÍT...

Z těch dopisů

které časem zežloutly

zůstává hořká zkušenost

že nelze všemu věřit

a být u vytržení pouhých slov

něco zůstává ve smyslech

a něco v těle-jaký osud

chtít ho změnit

kdy se často obrací proti nám

že je to ironie

v hluboké noci hledat den

z kamene chtít oblázky

co změní život

nejde to bez lásky

že se bojíme smyslnosti

ale tvary nás přitahují

neznáme své odsouzení

být sám být první s druhým

žárlivost ztrácí smysl

smíš přijít.Přijď.

STÍNY A HRY

Stíny a hry

mé oblíbené téma

ať je léto nebo zima

kdo ty hříčky vnímá

no přece já

zvláště tehdy

když proplétáš se pokojem

zastíníš i vodojem

který se vzpíná před oknem

jsi jedinečný solitér

mezi zdmi a skříněmi

říkám si kdo z toho oněmí

když ne já

stíny a hry

mé oblíbené téma

co když se okouká

jaká přijde změna

neměním názory ani postoje

vzácným je mi oboje

ale co když

bude lépe pózovat.

NOVÉ RÁNO

Když mám za to

nevinná slepoto

že jsem našel jistotu

a ocitám se v domnění

že se už nic nemění

i když ano

to nové ráno

nenechá mě v prodlení.

TA NOC

Nedala o sobě vědět

Ta noc

Přece se vloudila

Jak opilá svůdnice

Ve svitu měsíce

Jinak by nebyla

Byl by to klam.

PROČ

Jsme přesvědčeni

že jsme tam byli

ale už nevíme proč

tápání o smyslu

v přemíře nesmyslů

má svou logiku

když najednou v tichu

chce se řvát

po zdolání ostré skály

chce se jít dolů

po hladké cestě bez výmolů

je snem nás všech

co bloudili jsme a padali

teď už víme proč.

KVÁDR

Stojíš v rozvalinách

jako v křeči

kolem všechno strnulo a brečí

ruce svěšené máš podél těla

i zvonící věž oněměla

pomohou ruce nebo bagr

jako solitér zachoval se kvádr

slétají se na něj často holubi

pamatuje ale nemluví.

BÝT SVŮJ...

Šála svázána do uzlu

zvláštní znamení

pro lepší poznání

Neriskovat

že bychom nebyli poznáni

kam patříme

Být rozeznán

nemusí být zrada

sama sebe

Stále zůstává

mnoho možností

být svůj.

VYSOKÉ NAPĚTÍ

Žhářovy ruce

neshoří na popel

imunní jsou proti

plamenům

s ohněm se přátelí

svázání ďáblovou

smlouvou

když ani kříže

neshoří

žháře čeká ortel

a jeho srdce

budou klovat supi

pokud jim křídla

neshoří

na vysokém napětí.

VÁŠEŇ STROMŮ

Stromy se dotýkají

holými větvemi

ve smyslných objetích

nikdo jim nespílá

místy se zadívá

možná i závidí

pokud se nezlomí

v zajetí vášně.

CO ŘEKL SENECA

Na zídce lemující schody

vedoucí do hospody

nad nedopalky cigaret

jeví se jiný svět

myslitel sedí a přemítá

zda vnímá běh času dosyta

když nic víc nám

na světě nepatří

jak řekl Seneca

snad že pozítří

se opět oddá myšlenkám

z pohledů na tvářích

kolemjdoucích

ze kterých číší nadšení

i krabatí se zmar

na rohu kytarista

preluduje akordy

i když s nimi

je občas na kordy

ale vstříc novým myšlenkám.

ZLÝ SEN

Před ostnatým drátem

zděšení

z čista jasna

v širé krajině

být spoután

zírám nevinně

když právě

jsem se rozhlédl

a chtěl se rozběhnout

jsem ve zlém snu

naštěstí

čeká mě probuzení

a otevřít okna

naproti kvetou kaštany.

V KŘEHKÝCH KŘÍDLECH KOMÁRŮ

V křehkých křídlech komárů

lehce naznačené lety

jako když zvedáš víčka

pro letmý pohled

bez hlubšího zájmu

jako když svíčka

pouští sotva znatelný kouř

ale voní

mlčíme byť sem a tam

se vnucují slova

svíce dohořely

vítr se mírně dotýká

okenních skel

na dveře nikdo nebuší

doznívá chvění vzduchu

který se rozplývá

aby netížil dech

taková chvilková utopie

v křehkých křídlech komárů.

KOUSKOVANÝ ČAS

Zvonění telefonů

protínání ve čtyřech stěnách

kouskovaný čas

balvan válený do kopce

proti kopretinám na louce

klinkání zvonků a tichým střechám

stolkům s ranní kávou

náladou hravou těch co přisedají

z čista jasna do zad bodné rány

ze zoufalství výkřiky

slov balasty zároveň zatemnění

v kapse máš krabičku zápalek

věř že neshoříš.

OMŠELÉ FASÁDY

Fasády značně omšelé

původně více do běla

jak svraštělá kůže

zaplivané okolí

když na zem spadne cokoli

s odporem se zvedá

ODCIZENÍ

odpudivá čtvrť

odešli schváceni horečkami

neznámo kam

zda se vrátí

pouta jsou silná

běhá mráz po zádech

ale dotknout se zdi

je pupeční šňůra

ve vykousaných cihlách.

VÍM...

S hadím jedem

syčí pomsta

s včelím medem

sladká chuť

kamenitá dlažba

ničí podrážky

písek hladí kůži

pěšina s bodláčím

záhon plný růží

slova do větru

i myšlena vážně

dlouhé litanie

a krátká vyznání

bláhové představy

reálná poznání

před něčím neutečeš

stále tě dohání

že tíží mě omyl

pravda však zůstane

i v hanbě křiku

a v době plné otazníků.

ILUZE

Žár z žáru plamenů

proniká až do očí

rukou je neuchráníš

ale úhybem z dosahu ano

kolikrát řešením je únik

bez zbabělosti

zamykat dveře před nocí

není strach

i tak měsíc pronikne škvírou

kouzlí kdo by se nedal zmást

je skvělý mág

bez cylindru i kouzelné hůlky

být ovlivněn iluzí nemrzí

než shořet celý.

DIVOKÉ STĚRAČE

Divoké stěrače

stírají o překot

zběsile proti

proudům vody

oči upřeně hledí

najít průzor

v paprsku světla

když se čerti žení

jsou škvíry

jimiž je vidět

daleko i blízko

mnohdy lépe nevidět

na nemilé překvapení

stírají stěrače jak o život.

Z DEŠTĚ POD OKAP

Šplíchalo na špičky bot

jak z děravého okapu

kam uchýlit se do podloubí

kde mnozí zevlují a loudí

s otevřenou dlaní

a děravými kapsami

ze zdí padá omítka

a někdo ještě spí

jsou tam hodní i zlí

co dávají i berou

odvíjí se další děj

už nešplíchá

na špičky bot

bude někdo více živ

když pozná původ svého bytí

ale najít stopy a otisky svých kroků

je jak vymanit se z údělu být obětován.

V BUFETU

Na stolech mastné skvrny

propálený tuk

smažák s  hranolky

z amplionu známá píseň

z kupletu

kyprá uklízečka nádobí

v levném bufetu

co svým tělem napoví

můžeme hádat

odpověď  je snadná

co dokáže žena

tak smyslná a vnadná

no přece hádat z ruky

o délce života

který v ní tak vře a klokotá.

NEŘKU-LI

Neřku-li že házeli jsme

přes plot zralé plody

z rozmaru i potěšení

bylo jich nad míru

proč se nepodělit

než po nich šlapat

nebo do ran sypat sůl

a kochat se cizí bolestí

omývat je živou vodou

je milosrdenství

nečekat vděk

a sbírat z pole kamení

aby bylo úrodné.

DNY NA DRAKA

V soukolí písek

skřípe to

sůl v čaji

vznosné podium

a falešně hrají

krásná tvář

a tolik falše

místo marše

hrají rekviem

obrácená tvář

místo úsměvu

kyselé okurky v nálevu

protiklady a disharmonie

kde se poděl ladič pian

klavír v rohu osamělý

dlouho tóny nezazněly

jen prohání se průvan

dny na draka

koho že přiláká

rozvrzaný klavír

kdo se probudí

a umně ho naladí

no přece ladič pian.

ZKRAT

Stržená trolej na trati

zastavení v poli zkrat

ptáci na drátech

blýská se

do vrabců

jako když střelí

i když nikdo nezavelí

přijíždí montážní vůz

kdo opraví srdce a duše

mají-li poruchu

jak jí čelit-nadějí

že do živých nikdo nestřelí

kolem trati chrpy a máky

než uvadnou

další vlaky projedou

a já v nich taky.

PRELUDUJE VĚTŘÍK

Kapky rosy

na stéblech trav

jak píšťaly varhan

větřík preluduje

a kroky v něm

skrápí se v střípcích

idylické ráno

v kontrastu řinčení plechů

a elektrických výbojů

s meditací u kávy pod nebem

nad dlažebními kostkami

že spadne lžička a zacinká

ozve se jemné varování

před údery pod pás.

HRA S OHNĚM

Že můžeš se spálit

nemusíš daleko ani vysoko

stačí se dotknout

sklíčka proti slunci

je to tak lákavé i svůdné

nedá ti to spát

nebudeš si lhát

chtít uchopit oheň

jsi spalován žárem i plamínky

chceš vyměnit kůži jako had

je to zápor nebo klad

i z hadí kůže jsou kabelky.

VEŘEJNĚ SE NEPLIVÁ

Kdy jde tak plivne

takový má zlozvyk

to je ale nezdvořák

prvotní pohled

ten ho ale nezviklá

plivá stále na jednom místě

ať je tam bláto

a nebo je čisté

protivit se zvyklostem

že veřejně se neplivá

je jak napnutá tětiva

která brzy praskne

pak už se nedá mířit

zbývá se s tím smířit

a odplivnout si

na cestě zpátky.

KAPKY VE STRESU

Kapky jsou ve stresu

nervně se zlobí v kaluži

co jich je obzvláště dnes

jedna přes druhou

smířlivé nebudou

že časem do nich

vjedou kola

drzá jak opice

zlobí se velice a skáčou

možná jak před smrtí

co když je rozdrtí

přesto v nich klokotá chuť žít.

PRO TEN ÚSMĚV

Do plakátu bijí

déšť i vítr

doposud odolává

i když portrét na něm

je něžný bez tvrdých rysů

je jako živý bez ran

do tváře či srdce

pokud by byl na cáry

šel bych je posbírat

a skládal jako lego

ve snaze vrátit mu ego

protože je na něm něžná

nevadí že není kněžna

pro ten úsměv.

SÁZKA

Na "čapí noze"

vytrvale stál jsem

ač mnozí do mě

chtěli strčit

přesto čekali

jak dlouho vydržím

pro škodolibou radost

že skácím se

mám ale ještě druhou

okouzlen duhou

promnul jsem si oči

a postavil se pevně

co zbylo ve mně

abych sázku neprohrál.

VYKOUPENÍ

Ze skály vypadl kámen

jak zub ze žraločí tlamy

přesto se nestal bezzubým

a skála hromadou písku

přicházeli jsme

jako prosebníci k oltářům

pod širé nebe

nejsou z nás světci

ale můžeme do rukou

chytat déšť

a na tváře slunce

je to vykoupení

bez modliteb

ale nezůstali jsme sami

ani v čase ani v prostoru

můžeme na sebe sáhnout.

aniž by nám vypadla srdce.

ZPĚTNÁ ZRCÁTKA

Seřízení zpětných zrcátek

bedlivě hlídáme

k vidění za zády

co jsme minuli

že právě tabuli

co přečíst stačíme

a co nás dohání

prostě nevíme

když prozatím

vidíme jen obrysy

jako když dopisy

došly nám z dálky

ještě nevíme

možná že tušíme

koho potká štěstí

že najde v onom dopise

a s překvapením doví se

že je milován.

PŘED PRAHEM

Chaoticky poházené

boty před prahem

jak svědomí dávané v šanc

jsou projevem volnosti

ve zdánlivé lehkosti

obouvat se a zouvat před ním

bez tíže překročit ho s blátem

v přesvědčení svatém že

nevědomost hříchu nečiní

že lepší je být čistý v předsíni

tak jako v očistci

před vstupem do ráje.

SVÍTIPLYN

Svítiplyn tak

jemně namodralý

skryt v hořácích

nevinně vyhlíží

jak oči jako chrpy

budí dojem že nezradí

a přece někdy ano

dojem a iluze

namnoze šálí

budiž chvíli se dá věřit

jako světlu

než se začne šeřit

co nás čeká do úsvitu

když pohasnou i hvězdy

že nemusí zabíjet.

MÁLEM BYCH ZAPOMNĚL

Na stéblech trav

zůstávaly kapky

jak křišťálové slzy

před pláčem

že se stmívá

a už se nerozední

ožívají kusy dřeva

z lokální anesteze

fosforeskují proti tmě

vstupuje jeden

paprsek za druhým

najednou tolik světla

na konci noci

jsi tady

málem bych zapomněl.

ODE ZDI KE DVEŘÍM

Ode zdi ke dveřím

je pár kroků

někdy nevím

zda odhodlat se jít

opouštět ten byt

do smogu a kontrastu

mezi klidem čtyřech stěn

labyrintem ulic a cizích jmen

zda projdu bez úhony

či padnu do pasti

o které nemám

prozatím tušení

ale to bušení

ze svodů a napětí

uniknu ze zajetí

čtyřech stěn

ode zdi ke dveřím

sedm kroků.

ČÍM TO JE

Někdy to ladí

někdy to skřípe

jak v prvních houslích

až k etudám

pro hbité prsty

mrštná dívka na kladině

v dokonalé rovnováze

a přece někdy padá

čím to je

že někdy to ladí

někdy to skřípe

někdy jdeš pomalu

a jindy hbitě

někdy mě odmítáš

dnes řeklas chci tě

čím to je.

NEJDŘÍVE OBRYSY

Mlha se zvedá

zprvu jen obrysy

až k detailům obrazu

třeba k vidění

dnes a denně

zvedají se žaluzie

a na očích víčka

do rýmu vniká

že shořela svíčka

ještě z noci

ale není třeba rozžíhat

Mlha se zvedla

co mnohdy sedá na vlasy

a tváře činí tajemným

když se z ní noříme

a poznáváme kam jít

pro nové obrazy

paleta s barvami

nám leží u nohou.

NEHTY DO KŮŽE

Zatínali si

nehty do kůže

že jsou zcela

odevzdání

být sami pro sebe

na krev nehleděli

zda kape po kapkách

nebo se řine

práh bolesti

byl posunut

do bezvědomí

tak niterného

že jeden s druhým

byli zcela sví

když si zatínali

nehty do kůže.

TY ZMIJE

Ty zmije

drsně řekl ji

rozhodnut nesnášet

syčení na počátků

slibných her

když tak miloval

svlékání z kůže

ale ty proměny

z kůže do kůže

ve dne i v noci

na stínidlech lamp

a místo těla

gejzíry chladivých

i horkých pramenů

ty zmije řekl ji

odhodlán zcela

nechat se uštknout.

TAK ZBYLO...

Utíráme z čela pot

po prudkém výstupu

i marném pokusu

utrhnout si zakázané ovoce

tak zbylo stát u trati

být svědkem ubíhajících

světel ve tmě

nermoutit se nad tím

že i ta se vzdalují

byť jevila se nadosah

patří mezi touhy

mít i to

co jen tak probleskuje

mámí a svléká se

do neviditelna.

NEJSI SÁM

Naruby převrácené kapsy

nevypadl ani haléř

jdeš proti větru

sveřepá chůze

zvednutý límec

plášť po kotníky dlouhý

zbude něco na drink

ve snaze uniknout protivětru

který vrací kroky zpět

a prodírat se dál je marné

zbývá uchýlit se do šenku

a rozjímat nad sklenkou

když se čerti žení

vynoří se myšlenky

které nekřičí

ale nezůstaneš sám

vždy se najde člověk

nejsme si lhostejní

jsme zvědaví na sebe.

OD PORYVŮ K VÁNKU

Zdivočelé pohyby

útočily na klobouky

i na věže

viděl jsem jeden

dovádivě létat

k nezkrocení uličník

i věže se

zlověstně kymácely

s hvězdami i kříži

pod nimi s prosbami

sepnuté ruce

prosící o déšť

zázrakem hraje si vánek

v houpavých krocích

jdou ženy v kloboucích

a holubi slétli se na věže.

VÍM ŽE...

Vím že netají

na co nejraději myslí

a pouští tužby ze řetězu

na milování

snad je nikdo nezhatí

už v samém zárodku

že se bojí prozrazení

citu který si střeží

že je lehce zranitelný

před nocí se zamyká

klíč zůstává

pro jistotu v zámku

je neviditelně a ticho.

PROČ NEZJIHNOUT

Otevřeli zahrádky

se stoly pod kaštany

a firemními deštníky

toulavé kočky

pobíhají mezi nimi

v jarních toulkách

vůkol svody

co nás mnohdy míjí

proč nezjihnout

nohy žen jsou v střevíčkách

hbité a bez punčoch

v lehkonohém rozmaru

příval signálů z mobilů

kdo si vzpomněl

že kdyby zapomněl

zahrává si s osudem

v tom provoněném odpoledni.

MEZI SLUNCEM A MĚSÍCEM

Výpary benzínu a nafty

vzduch jako roleta

těžce dosedá na rezavý rám

rolování motorů

mezi sluncem a měsícem

trhá prostor na cáry

mezitím ruce hledají

útržky pro naději

že nebude rozmetána na padrť

našly se i proti vší vřavě

na zemi i nad ní

v božském tichu.