Bohumír Vidura


VYKOUPENÍ

Ze skály vypadl kámen

jak zub ze žraločí tlamy


přesto se nestal bezzubým

a skála hromadou písku


přicházeli jsme

jako prosebníci k oltářům

pod širé nebe


nejsou z nás světci

ale můžeme do rukou

chytat déšť

a na tváře slunce


je to vykoupení

bez modliteb


ale nezůstali jsme sami

ani v čase ani v prostoru


můžeme na sebe sáhnout.

aniž by nám vypadla srdce.


ZPĚTNÁ ZRCÁTKA

Seřízení zpětných zrcátek

bedlivě hlídáme

k vidění za zády

co jsme minuli


že právě tabuli

co přečíst stačíme

a co nás dohání

prostě nevíme


když prozatím

vidíme jen obrysy

jako když dopisy

došly nám z dálky


ještě nevíme

možná že tušíme

koho potká štěstí


že najde v onom dopise

a s překvapením doví se

že je milován.


PŘED PRAHEM

Chaoticky poházené

boty před prahem

jak svědomí dávané v šanc


jsou projevem volnosti

ve zdánlivé lehkosti

obouvat se a zouvat před ním


bez tíže překročit ho s blátem

v přesvědčení svatém že

nevědomost hříchu nečiní


že lepší je být čistý v předsíni

tak jako v očistci

před vstupem do ráje.


SVÍTIPLYN

Svítiplyn tak

jemně namodralý

skryt v hořácích

nevinně vyhlíží


jak oči jako chrpy

budí dojem že nezradí

a přece někdy ano


dojem a iluze

namnoze šálí

budiž chvíli se dá věřit


jako světlu

než se začne šeřit


co nás čeká do úsvitu

když pohasnou i hvězdy


že nemusí zabíjet.


MÁLEM BYCH ZAPOMNĚL

Na stéblech trav

zůstávaly kapky

jak křišťálové slzy


před pláčem

že se stmívá

a už se nerozední


ožívají kusy dřeva

z lokální anesteze

fosforeskují proti tmě


vstupuje jeden

paprsek za druhým

najednou tolik světla


na konci noci

jsi tady

málem bych zapomněl.


ODE ZDI KE DVEŘÍM

Ode zdi ke dveřím

je pár kroků

někdy nevím

zda odhodlat se jít

opouštět ten byt

do smogu a kontrastu

mezi klidem čtyřech stěn

labyrintem ulic a cizích jmen

zda projdu bez úhony

či padnu do pasti

o které nemám

prozatím tušení

ale to bušení

ze svodů a napětí

uniknu ze zajetí

čtyřech stěn

ode zdi ke dveřím

sedm kroků.


ČÍM TO JE

Někdy to ladí

někdy to skřípe

jak v prvních houslích

až k etudám

pro hbité prsty

mrštná dívka na kladině

v dokonalé rovnováze

a přece někdy padá

čím to je

že někdy to ladí

někdy to skřípe

někdy jdeš pomalu

a jindy hbitě

někdy mě odmítáš

dnes řeklas chci tě

čím to je.



NEJDŘÍVE OBRYSY

Mlha se zvedá

zprvu jen obrysy

až k detailům obrazu

třeba k vidění

dnes a denně

zvedají se žaluzie

a na očích víčka

do rýmu vniká

že shořela svíčka

ještě z noci

ale není třeba rozžíhat

Mlha se zvedla

co mnohdy sedá na vlasy

a tváře činí tajemným

když se z ní noříme

a poznáváme kam jít

pro nové obrazy

paleta s barvami

nám leží u nohou.



NEHTY DO KŮŽE

Zatínali si

nehty do kůže

že jsou zcela

odevzdání

být sami pro sebe

na krev nehleděli

zda kape po kapkách

nebo se řine

práh bolesti

byl posunut

do bezvědomí

tak niterného

že jeden s druhým

byli zcela sví

když si zatínali

nehty do kůže.



TY ZMIJE

Ty zmije

drsně řekl ji

rozhodnut nesnášet

syčení na počátků

slibných her

když tak miloval

svlékání z kůže

ale ty proměny

z kůže do kůže

ve dne i v noci

na stínidlech lamp

a místo těla

gejzíry chladivých

i horkých pramenů

ty zmije řekl ji

odhodlán zcela

nechat se uštknout.


TAK ZBYLO...

Utíráme z čela pot

po prudkém výstupu

i marném pokusu

utrhnout si zakázané ovoce

tak zbylo stát u trati

být svědkem ubíhajících

světel ve tmě

nermoutit se nad tím

že i ta se vzdalují

byť jevila se nadosah

patří mezi touhy

mít i to

co jen tak probleskuje

mámí a svléká se

do neviditelna.


NEJSI SÁM

Naruby převrácené kapsy

nevypadl ani haléř

jdeš proti větru

sveřepá chůze

zvednutý límec

plášť po kotníky dlouhý

zbude něco na drink

ve snaze uniknout protivětru

který vrací kroky zpět

a prodírat se dál je marné

zbývá uchýlit se do šenku

a rozjímat nad sklenkou

když se čerti žení

vynoří se myšlenky

které nekřičí

ale nezůstaneš sám

vždy se najde člověk

nejsme si lhostejní

jsme zvědaví na sebe.



OD PORYVŮ K VÁNKU

Zdivočelé pohyby

útočily na klobouky

i na věže

viděl jsem jeden

dovádivě létat

k nezkrocení uličník

i věže se

zlověstně kymácely

s hvězdami i kříži

pod nimi s prosbami

sepnuté ruce

prosící o déšť

zázrakem hraje si vánek

v houpavých krocích

jdou ženy v kloboucích

a holubi slétli se na věže.



VÍM ŽE...

Vím že netají

na co nejraději myslí

a pouští tužby ze řetězu

na milování

snad je nikdo nezhatí

už v samém zárodku

že se bojí prozrazení

citu který si střeží

že je lehce zranitelný

před nocí se zamyká

klíč zůstává

pro jistotu v zámku

je neviditelně a ticho.



PROČ NEZJIHNOUT

Otevřeli zahrádky

se stoly pod kaštany

a firemními deštníky

toulavé kočky

pobíhají mezi nimi

v jarních toulkách

vůkol svody

co nás mnohdy míjí

proč nezjihnout

nohy žen jsou v střevíčkách

hbité a bez punčoch

v lehkonohém rozmaru

příval signálů z mobilů

kdo si vzpomněl

že kdyby zapomněl

zahrává si s osudem

v tom provoněném odpoledni.


MEZI SLUNCEM A MĚSÍCEM

Výpary benzínu a nafty

vzduch jako roleta

těžce dosedá na rezavý rám

rolování motorů

mezi sluncem a měsícem

trhá prostor na cáry

mezitím ruce hledají

útržky pro naději

že nebude rozmetána na padrť

našly se i proti vší vřavě

na zemi i nad ní

v božském tichu.


PO ZIMĚ

Po zimě

uklízím boty

nejen ty

sbalím všechno

sebe provětrám

stopy třeba bosé

studí do kůže

obouvat se ale nebudu

někteří chodí s rozkoší

po skleněných střepech

jako manekýny

budou někdy gravidní

věřím že stačí málo

když nebudeme slepí

nemusí zrovna

procházet špalírem

po zimě vyšly rázně

za početím.


JE JARO

Je jaro

mutující jinoši

ladí hlasy

ty občas přeskočí

když nejmíň to čekají

přehluší to vítr jarní

nejsou stíny

převládá jas

aby byl cit úplný

něco málo schází

v koloběhu změn

paličky víří o bubínky

ale něco tajně mlčí

než si ověří

proč nebýt zticha.


KOLOTOČ

Šlápl jsem do prázdna

bez udání směru

přesto odhodlán někam jít

vždyť ocitám se na zemi

i tak si lidé

vymysleli kolotoč

je na výběru stát

nebo se točit

nad tou spouští

s lehkým pohrdáním

že se mě to netýká

a nebo netečně

sledovat onen rej

ale"přece se točí"

a nás to nemine

je pravda nad jiné

o tom kolotoči.


KOŘENY A VDOVY

Bizarní kořeny

jak popírané pravdy

vnikly až na povrch

k údivu že jsou

živé a skutečné

někdo po nich šlape

a jiný je uctívá

ze země na světlo vyrostly

z touhy nebýt skryté

ani vdovy nedrží smutek věčně.


KDYŽ...

Učinit verdikt

nad tím co ještě

visí ve vzduchu

je přinejmenším

předčasné

i když mraky

často věští bouři

i ptáci když

létají nízko

co když dorazí

bouře dřív

v půli cesty

nelze jít zpět

ani v před jedině že

mraky couvnou

samy před sebou

být tváři v tvář

jak pravda a lež

bouře nás minula

leskne se věž.


ZA ROHEM

Za rohem jsem

vždy něco tušil

jako když házím

korunou

panna nebo orel

co znamená

a co skrývá

i když jsem nevěděl

zda budu vítán

nebo proklet

mám nějaké znamení

a nebo tetování

s jedovatým hadem

ať na mě

nikdo nesahá

kdo vlastně má

tu výsadu že může

kdybych to věděl

neskrýval bych se

za rohem.


KDYŽ...

Učinit verdikt

nad tím co ještě

visí ve vzduchu

je přinejmenším

předčasné

i když mraky

často věští bouři

i ptáci když

létají nízko

co když dorazí

bouře dřív

v půli cesty

nelze jít zpět

ani v před jedině že

mraky couvnou

samy před sebou

být tváři v tvář

jak pravda a lež

bouře nás minula

leskne se věž.


PTÁCI SE TI NESMĚJÍ

Záchranná síť

nad propastí

východisko z nouze

dá se přejít pouze

s odvahou

ptáci se ti nesmějí

i když létat umějí

že trápíš se lopotně

když oni koketně

lehce přelétnou

a zase se vracejí

v naději

že jim nikdo

nepřistřihne křídla

tak jako my s vírou

že voda z zřídla

vytryskne znovu živá.


VĚŠÁK V ROHU

V rohu zůstal věšák

a zapomenuté věci

třeba už zapadlé prachem

stačí jen sfouknout

když se tam vrátíš

v tom visícím plášti

nechal jsi útržky

popsaných listů

které jsi roztrhal

v rozpacích

nad jejich obsahem

budeš je slepovat

pro poznání

že jsi se mýlil

v omylu nechceš

se zmítat

naštěstí zůstal ten věšák.


HAMLETOVSKÁ OTÁZKA

Vrhají se

         na nás

                ze všech koutů

                                          vjemy

jsem zranitelný

                       nejsem ostřílený

přesto bez nich

                       byl bych sám.

Není ohně bez kouře

                         a bláto bez louže

plave v něm lístek

                        spadl ze stromu

odplave či utopí se v něm

                          spadl další lístek

Hamletovská otázka

                          kdo zašlape ho

kdo se s ním polaská.


CESTY

Zdali se opřít

nebo ne

o zábradlí ozdobné

na cestách nejsou

jenom přímky

vyskytnou se i kudrlinky

ocitnu-li se v trní

a na nebi jsou skvrny

kapky krve zanechám

nezoufám

než být bitý jako kůň

opilým kočím

přesto že se točím

vidím tůň

v té se tvář má zračí

neztratil jsem podobu

vnímám oblohu

i zrady bludných cest.


ÚKLADY A LÁSKA

Blýskalo se mezi

úklady a láskou

už v prvém dějství

pak v bufetu pili jsme

grepový džus

než zazvoní

a zvedne se opona

zkříží se meče

hrdina zůstane neuteče

zazní monolog

peripetie z čistého nebe

nebýt tebe bál bych se

že i mezi hvězdami

stanu se slepým

nespatřím ten zázrak

že úklady byly poraženy

a zůstala láska.


PROČ NE

V zátoce uvízly

špína i kaly

všiml jsem si

že mokré cáry

dívky z plakátu

zvadle plavou

nevábný pohled

ale na dohled

jsou racci

co se tam slétají

nejsou jen vody bystré

jsou i prameny vyschlé

dny co se mračí

ale i ptáci skotačí

když teče ti do bot

a psu neporučí psovod

zatoulá se jako ty

hlavou létají ti nesmysly

budiž proč ne

místy je to dojemné

v zátoce plave si plakát.