Bohumír Vidura

MÍJENÍ

Míjím úzké ulice

otlučené popelnice

koše na odpad

jak jsem dopad


tudy chodím

za práci i za láskou

jsou mi v patách

i když míjím je


láska je prý chemie

někdy může explodovat

lepší je než nemilovat

přes to riziko


říkal jsem si

nestůj na výbušné směsi

už představa ta děsí.



POZNÁNÍ

Svatý křížek proti ďáblu

houpá se na předních sklech

v zrcadlech křižovatek

zjevují se odlesky drah

řítících se aut


že jsi z toho out

a ztrácíš dech

zbývá nádech a výdech

pro orientaci i správný směr

když tápeš v té změti


vše okolo letí a varovně mává

kde jsi a kam směřuješ

pro poznání sebe sama

kdy a kde může zvonit hrana

i s křížkem proti ďáblu.


SMÍŠ PŘIJÍT...

Z těch dopisů

které časem zežloutly

zůstává hořká zkušenost

že nelze všemu věřit

a být u vytržení pouhých slov


něco zůstává ve smyslech

a něco v těle-jaký osud

chtít ho změnit

kdy se často obrací proti nám


že je to ironie

v hluboké noci hledat den

z kamene chtít oblázky

co změní život

nejde to bez lásky


že se bojíme smyslnosti

ale tvary nás přitahují

neznáme své odsouzení

být sám být první s druhým

žárlivost ztrácí smysl

smíš přijít.Přijď.



STÍNY A HRY

Stíny a hry

mé oblíbené téma

ať je léto nebo zima

kdo ty hříčky vnímá

no přece já


zvláště tehdy

když proplétáš se pokojem

zastíníš i vodojem

který se vzpíná před oknem


jsi jedinečný solitér

mezi zdmi a skříněmi

říkám si kdo z toho oněmí

když ne já


stíny a hry

mé oblíbené téma

co když se okouká

jaká přijde změna


neměním názory ani postoje

vzácným je mi oboje

ale co když

bude lépe pózovat.


NOVÉ RÁNO

Když mám za to

nevinná slepoto

že jsem našel jistotu

a ocitám se v domnění

že se už nic nemění

i když ano

to nové ráno

nenechá mě v prodlení.


TA NOC

Nedala o sobě vědět

Ta noc

Přece se vloudila

Jak opilá svůdnice

Ve svitu měsíce

Jinak by nebyla

Byl by to klam.


PROČ

Jsme přesvědčeni

že jsme tam byli

ale už nevíme proč


tápání o smyslu

v přemíře nesmyslů

má svou logiku

když najednou v tichu

chce se řvát


po zdolání ostré skály

chce se jít dolů

po hladké cestě bez výmolů

je snem nás všech

co bloudili jsme a padali

teď už víme proč.



KVÁDR

Stojíš v rozvalinách

jako v křeči

kolem všechno strnulo a brečí


ruce svěšené máš podél těla

i zvonící věž oněměla


pomohou ruce nebo bagr

jako solitér zachoval se kvádr


slétají se na něj často holubi

pamatuje ale nemluví.


BÝT SVŮJ...

Šála svázána do uzlu

zvláštní znamení

pro lepší poznání


Neriskovat

že bychom nebyli poznáni

kam patříme


Být rozeznán

nemusí být zrada

sama sebe


Stále zůstává

mnoho možností

být svůj.


VYSOKÉ NAPĚTÍ

Žhářovy ruce

neshoří na popel

imunní jsou proti

plamenům

s ohněm se přátelí

svázání ďáblovou

smlouvou


když ani kříže

neshoří

žháře čeká ortel

a jeho srdce

budou klovat supi

pokud jim křídla

neshoří

na vysokém napětí.


VÁŠEŇ STROMŮ

Stromy se dotýkají

holými větvemi

ve smyslných objetích


nikdo jim nespílá

místy se zadívá

možná i závidí


pokud se nezlomí

v zajetí vášně.


CO ŘEKL SENECA

Na zídce lemující schody

vedoucí do hospody

nad nedopalky cigaret

jeví se jiný svět


myslitel sedí a přemítá

zda vnímá běh času dosyta

když nic víc nám

na světě nepatří

jak řekl Seneca

snad že pozítří

se opět oddá myšlenkám


z pohledů na tvářích

kolemjdoucích

ze kterých číší nadšení

i krabatí se zmar


na rohu kytarista

preluduje akordy

i když s nimi

je občas na kordy

ale vstříc novým myšlenkám.


ZLÝ SEN

Před ostnatým drátem

zděšení

z čista jasna

v širé krajině


být spoután

zírám nevinně

když právě

jsem se rozhlédl

a chtěl se rozběhnout


jsem ve zlém snu

naštěstí

čeká mě probuzení

a otevřít okna

naproti kvetou kaštany.



V KŘEHKÝCH KŘÍDLECH KOMÁRŮ

V křehkých křídlech komárů

lehce naznačené lety

jako když zvedáš víčka

pro letmý pohled

bez hlubšího zájmu

jako když svíčka

pouští sotva znatelný kouř

ale voní


mlčíme byť sem a tam

se vnucují slova

svíce dohořely

vítr se mírně dotýká

okenních skel

na dveře nikdo nebuší

doznívá chvění vzduchu

který se rozplývá

aby netížil dech

taková chvilková utopie

v křehkých křídlech komárů.


KOUSKOVANÝ ČAS

Zvonění telefonů

protínání ve čtyřech stěnách

kouskovaný čas

balvan válený do kopce


proti kopretinám na louce

klinkání zvonků a tichým střechám

stolkům s ranní kávou

náladou hravou těch co přisedají


z čista jasna do zad bodné rány

ze zoufalství výkřiky

slov balasty zároveň zatemnění

v kapse máš krabičku zápalek

věř že neshoříš.



OMŠELÉ FASÁDY

Fasády značně omšelé

původně více do běla

jak svraštělá kůže

zaplivané okolí

když na zem spadne cokoli

s odporem se zvedá

ODCIZENÍ

odpudivá čtvrť

odešli schváceni horečkami

neznámo kam

zda se vrátí

pouta jsou silná

běhá mráz po zádech

ale dotknout se zdi

je pupeční šňůra

ve vykousaných cihlách.


VÍM...

S hadím jedem

syčí pomsta

s včelím medem

sladká chuť


kamenitá dlažba

ničí podrážky

písek hladí kůži


pěšina s bodláčím

záhon plný růží

slova do větru

i myšlena vážně


dlouhé litanie

a krátká vyznání

bláhové představy

reálná poznání


před něčím neutečeš

stále tě dohání

že tíží mě omyl

pravda však zůstane

i v hanbě křiku

a v době plné otazníků.


ILUZE

Žár z žáru plamenů

proniká až do očí

rukou je neuchráníš

ale úhybem z dosahu ano


kolikrát řešením je únik

bez zbabělosti

zamykat dveře před nocí

není strach


i tak měsíc pronikne škvírou

kouzlí kdo by se nedal zmást

je skvělý mág

bez cylindru i kouzelné hůlky


být ovlivněn iluzí nemrzí

než shořet celý.


DIVOKÉ STĚRAČE

Divoké stěrače

stírají o překot

zběsile proti

proudům vody


oči upřeně hledí

najít průzor

v paprsku světla

když se čerti žení


jsou škvíry

jimiž je vidět

daleko i blízko


mnohdy lépe nevidět

na nemilé překvapení

stírají stěrače jak o život.


Z DEŠTĚ POD OKAP

Šplíchalo na špičky bot

jak z děravého okapu

kam uchýlit se do podloubí

kde mnozí zevlují a loudí

s otevřenou dlaní

a děravými kapsami


ze zdí padá omítka

a někdo ještě spí

jsou tam hodní i zlí

co dávají i berou


odvíjí se další děj

už nešplíchá

na špičky bot


bude někdo více živ

když pozná původ svého bytí

ale najít stopy a otisky svých kroků

je jak vymanit se z údělu být obětován.


V BUFETU

Na stolech mastné skvrny

propálený tuk

smažák s  hranolky


z amplionu známá píseň

z kupletu

kyprá uklízečka nádobí

v levném bufetu


co svým tělem napoví

můžeme hádat

odpověď  je snadná


co dokáže žena

tak smyslná a vnadná

no přece hádat z ruky

o délce života

který v ní tak vře a klokotá.


NEŘKU-LI

Neřku-li že házeli jsme

přes plot zralé plody

z rozmaru i potěšení

bylo jich nad míru

proč se nepodělit

než po nich šlapat


nebo do ran sypat sůl

a kochat se cizí bolestí

omývat je živou vodou

je milosrdenství

nečekat vděk

a sbírat z pole kamení

aby bylo úrodné.


DNY NA DRAKA

V soukolí písek

skřípe to

sůl v čaji

vznosné podium

a falešně hrají


krásná tvář

a tolik falše

místo marše

hrají rekviem


obrácená tvář

místo úsměvu

kyselé okurky v nálevu

protiklady a disharmonie


kde se poděl ladič pian

klavír v rohu osamělý

dlouho tóny nezazněly

jen prohání se průvan


dny na draka

koho že přiláká

rozvrzaný klavír


kdo se probudí

a umně ho naladí

no přece ladič pian.


ZKRAT

Stržená trolej na trati

zastavení v poli zkrat

ptáci na drátech


blýská se

do vrabců

jako když střelí

i když nikdo nezavelí


přijíždí montážní vůz

kdo opraví srdce a duše

mají-li poruchu

jak jí čelit-nadějí

že do živých nikdo nestřelí


kolem trati chrpy a máky

než uvadnou

další vlaky projedou

a já v nich taky.


PRELUDUJE VĚTŘÍK

Kapky rosy

na stéblech trav

jak píšťaly varhan


větřík preluduje


a kroky v něm

skrápí se v střípcích

idylické ráno


v kontrastu řinčení plechů

a elektrických výbojů

s meditací u kávy pod nebem


nad dlažebními kostkami

že spadne lžička a zacinká

ozve se jemné varování

před údery pod pás.



HRA S OHNĚM

Že můžeš se spálit

nemusíš daleko ani vysoko

stačí se dotknout

sklíčka proti slunci


je to tak lákavé i svůdné

nedá ti to spát

nebudeš si lhát

chtít uchopit oheň


jsi spalován žárem i plamínky

chceš vyměnit kůži jako had

je to zápor nebo klad

i z hadí kůže jsou kabelky.


VEŘEJNĚ SE NEPLIVÁ

Kdy jde tak plivne

takový má zlozvyk


to je ale nezdvořák

prvotní pohled


ten ho ale nezviklá

plivá stále na jednom místě


ať je tam bláto

a nebo je čisté


protivit se zvyklostem

že veřejně se neplivá


je jak napnutá tětiva

která brzy praskne


pak už se nedá mířit

zbývá se s tím smířit


a odplivnout si

na cestě zpátky.


KAPKY VE STRESU

Kapky jsou ve stresu

nervně se zlobí v kaluži

co jich je obzvláště dnes


jedna přes druhou

smířlivé nebudou

že časem do nich

vjedou kola


drzá jak opice

zlobí se velice a skáčou

možná jak před smrtí

co když je rozdrtí

přesto v nich klokotá chuť žít.



PRO TEN ÚSMĚV

Do plakátu bijí

déšť i vítr

doposud odolává

i když portrét na něm

je něžný bez tvrdých rysů

je jako živý bez ran

do tváře či srdce


pokud by byl na cáry

šel bych je posbírat

a skládal jako lego

ve snaze vrátit mu ego

protože je na něm něžná

nevadí že není kněžna

pro ten úsměv.



SÁZKA

Na "čapí noze"

vytrvale stál jsem


ač mnozí do mě

chtěli strčit


přesto čekali

jak dlouho vydržím


pro škodolibou radost

že skácím se


mám ale ještě druhou

okouzlen duhou


promnul jsem si oči

a postavil se pevně


co zbylo ve mně

abych sázku neprohrál.



VYKOUPENÍ

Ze skály vypadl kámen

jak zub ze žraločí tlamy


přesto se nestal bezzubým

a skála hromadou písku


přicházeli jsme

jako prosebníci k oltářům

pod širé nebe


nejsou z nás světci

ale můžeme do rukou

chytat déšť

a na tváře slunce


je to vykoupení

bez modliteb


ale nezůstali jsme sami

ani v čase ani v prostoru


můžeme na sebe sáhnout.

aniž by nám vypadla srdce.


ZPĚTNÁ ZRCÁTKA

Seřízení zpětných zrcátek

bedlivě hlídáme

k vidění za zády

co jsme minuli


že právě tabuli

co přečíst stačíme

a co nás dohání

prostě nevíme


když prozatím

vidíme jen obrysy

jako když dopisy

došly nám z dálky


ještě nevíme

možná že tušíme

koho potká štěstí


že najde v onom dopise

a s překvapením doví se

že je milován.


PŘED PRAHEM

Chaoticky poházené

boty před prahem

jak svědomí dávané v šanc


jsou projevem volnosti

ve zdánlivé lehkosti

obouvat se a zouvat před ním


bez tíže překročit ho s blátem

v přesvědčení svatém že

nevědomost hříchu nečiní


že lepší je být čistý v předsíni

tak jako v očistci

před vstupem do ráje.


SVÍTIPLYN

Svítiplyn tak

jemně namodralý

skryt v hořácích

nevinně vyhlíží


jak oči jako chrpy

budí dojem že nezradí

a přece někdy ano


dojem a iluze

namnoze šálí

budiž chvíli se dá věřit


jako světlu

než se začne šeřit


co nás čeká do úsvitu

když pohasnou i hvězdy


že nemusí zabíjet.


MÁLEM BYCH ZAPOMNĚL

Na stéblech trav

zůstávaly kapky

jak křišťálové slzy


před pláčem

že se stmívá

a už se nerozední


ožívají kusy dřeva

z lokální anesteze

fosforeskují proti tmě


vstupuje jeden

paprsek za druhým

najednou tolik světla


na konci noci

jsi tady

málem bych zapomněl.


ODE ZDI KE DVEŘÍM

Ode zdi ke dveřím

je pár kroků

někdy nevím

zda odhodlat se jít

opouštět ten byt

do smogu a kontrastu

mezi klidem čtyřech stěn

labyrintem ulic a cizích jmen

zda projdu bez úhony

či padnu do pasti

o které nemám

prozatím tušení

ale to bušení

ze svodů a napětí

uniknu ze zajetí

čtyřech stěn

ode zdi ke dveřím

sedm kroků.


ČÍM TO JE

Někdy to ladí

někdy to skřípe

jak v prvních houslích

až k etudám

pro hbité prsty

mrštná dívka na kladině

v dokonalé rovnováze

a přece někdy padá

čím to je

že někdy to ladí

někdy to skřípe

někdy jdeš pomalu

a jindy hbitě

někdy mě odmítáš

dnes řeklas chci tě

čím to je.



NEJDŘÍVE OBRYSY

Mlha se zvedá

zprvu jen obrysy

až k detailům obrazu

třeba k vidění

dnes a denně

zvedají se žaluzie

a na očích víčka

do rýmu vniká

že shořela svíčka

ještě z noci

ale není třeba rozžíhat

Mlha se zvedla

co mnohdy sedá na vlasy

a tváře činí tajemným

když se z ní noříme

a poznáváme kam jít

pro nové obrazy

paleta s barvami

nám leží u nohou.



NEHTY DO KŮŽE

Zatínali si

nehty do kůže

že jsou zcela

odevzdání

být sami pro sebe

na krev nehleděli

zda kape po kapkách

nebo se řine

práh bolesti

byl posunut

do bezvědomí

tak niterného

že jeden s druhým

byli zcela sví

když si zatínali

nehty do kůže.



TY ZMIJE

Ty zmije

drsně řekl ji

rozhodnut nesnášet

syčení na počátků

slibných her

když tak miloval

svlékání z kůže

ale ty proměny

z kůže do kůže

ve dne i v noci

na stínidlech lamp

a místo těla

gejzíry chladivých

i horkých pramenů

ty zmije řekl ji

odhodlán zcela

nechat se uštknout.


TAK ZBYLO...

Utíráme z čela pot

po prudkém výstupu

i marném pokusu

utrhnout si zakázané ovoce

tak zbylo stát u trati

být svědkem ubíhajících

světel ve tmě

nermoutit se nad tím

že i ta se vzdalují

byť jevila se nadosah

patří mezi touhy

mít i to

co jen tak probleskuje

mámí a svléká se

do neviditelna.


NEJSI SÁM

Naruby převrácené kapsy

nevypadl ani haléř

jdeš proti větru

sveřepá chůze

zvednutý límec

plášť po kotníky dlouhý

zbude něco na drink

ve snaze uniknout protivětru

který vrací kroky zpět

a prodírat se dál je marné

zbývá uchýlit se do šenku

a rozjímat nad sklenkou

když se čerti žení

vynoří se myšlenky

které nekřičí

ale nezůstaneš sám

vždy se najde člověk

nejsme si lhostejní

jsme zvědaví na sebe.



OD PORYVŮ K VÁNKU

Zdivočelé pohyby

útočily na klobouky

i na věže

viděl jsem jeden

dovádivě létat

k nezkrocení uličník

i věže se

zlověstně kymácely

s hvězdami i kříži

pod nimi s prosbami

sepnuté ruce

prosící o déšť

zázrakem hraje si vánek

v houpavých krocích

jdou ženy v kloboucích

a holubi slétli se na věže.



VÍM ŽE...

Vím že netají

na co nejraději myslí

a pouští tužby ze řetězu

na milování

snad je nikdo nezhatí

už v samém zárodku

že se bojí prozrazení

citu který si střeží

že je lehce zranitelný

před nocí se zamyká

klíč zůstává

pro jistotu v zámku

je neviditelně a ticho.



PROČ NEZJIHNOUT

Otevřeli zahrádky

se stoly pod kaštany

a firemními deštníky

toulavé kočky

pobíhají mezi nimi

v jarních toulkách

vůkol svody

co nás mnohdy míjí

proč nezjihnout

nohy žen jsou v střevíčkách

hbité a bez punčoch

v lehkonohém rozmaru

příval signálů z mobilů

kdo si vzpomněl

že kdyby zapomněl

zahrává si s osudem

v tom provoněném odpoledni.


MEZI SLUNCEM A MĚSÍCEM

Výpary benzínu a nafty

vzduch jako roleta

těžce dosedá na rezavý rám

rolování motorů

mezi sluncem a měsícem

trhá prostor na cáry

mezitím ruce hledají

útržky pro naději

že nebude rozmetána na padrť

našly se i proti vší vřavě

na zemi i nad ní

v božském tichu.


PO ZIMĚ

Po zimě

uklízím boty

nejen ty

sbalím všechno

sebe provětrám

stopy třeba bosé

studí do kůže

obouvat se ale nebudu

někteří chodí s rozkoší

po skleněných střepech

jako manekýny

budou někdy gravidní

věřím že stačí málo

když nebudeme slepí

nemusí zrovna

procházet špalírem

po zimě vyšly rázně

za početím.


JE JARO

Je jaro

mutující jinoši

ladí hlasy

ty občas přeskočí

když nejmíň to čekají

přehluší to vítr jarní

nejsou stíny

převládá jas

aby byl cit úplný

něco málo schází

v koloběhu změn

paličky víří o bubínky

ale něco tajně mlčí

než si ověří

proč nebýt zticha.


KOLOTOČ

Šlápl jsem do prázdna

bez udání směru

přesto odhodlán někam jít

vždyť ocitám se na zemi

i tak si lidé

vymysleli kolotoč

je na výběru stát

nebo se točit

nad tou spouští

s lehkým pohrdáním

že se mě to netýká

a nebo netečně

sledovat onen rej

ale"přece se točí"

a nás to nemine

je pravda nad jiné

o tom kolotoči.


KOŘENY A VDOVY

Bizarní kořeny

jak popírané pravdy

vnikly až na povrch

k údivu že jsou

živé a skutečné

někdo po nich šlape

a jiný je uctívá

ze země na světlo vyrostly

z touhy nebýt skryté

ani vdovy nedrží smutek věčně.


KDYŽ...

Učinit verdikt

nad tím co ještě

visí ve vzduchu

je přinejmenším

předčasné

i když mraky

často věští bouři

i ptáci když

létají nízko

co když dorazí

bouře dřív

v půli cesty

nelze jít zpět

ani v před jedině že

mraky couvnou

samy před sebou

být tváři v tvář

jak pravda a lež

bouře nás minula

leskne se věž.


ZA ROHEM

Za rohem jsem

vždy něco tušil

jako když házím

korunou

panna nebo orel

co znamená

a co skrývá

i když jsem nevěděl

zda budu vítán

nebo proklet

mám nějaké znamení

a nebo tetování

s jedovatým hadem

ať na mě

nikdo nesahá

kdo vlastně má

tu výsadu že může

kdybych to věděl

neskrýval bych se

za rohem.


KDYŽ...

Učinit verdikt

nad tím co ještě

visí ve vzduchu

je přinejmenším

předčasné

i když mraky

často věští bouři

i ptáci když

létají nízko

co když dorazí

bouře dřív

v půli cesty

nelze jít zpět

ani v před jedině že

mraky couvnou

samy před sebou

být tváři v tvář

jak pravda a lež

bouře nás minula

leskne se věž.


PTÁCI SE TI NESMĚJÍ

Záchranná síť

nad propastí

východisko z nouze

dá se přejít pouze

s odvahou

ptáci se ti nesmějí

i když létat umějí

že trápíš se lopotně

když oni koketně

lehce přelétnou

a zase se vracejí

v naději

že jim nikdo

nepřistřihne křídla

tak jako my s vírou

že voda z zřídla

vytryskne znovu živá.


VĚŠÁK V ROHU

V rohu zůstal věšák

a zapomenuté věci

třeba už zapadlé prachem

stačí jen sfouknout

když se tam vrátíš

v tom visícím plášti

nechal jsi útržky

popsaných listů

které jsi roztrhal

v rozpacích

nad jejich obsahem

budeš je slepovat

pro poznání

že jsi se mýlil

v omylu nechceš

se zmítat

naštěstí zůstal ten věšák.


HAMLETOVSKÁ OTÁZKA

Vrhají se

         na nás

                ze všech koutů

                                          vjemy

jsem zranitelný

                       nejsem ostřílený

přesto bez nich

                       byl bych sám.

Není ohně bez kouře

                         a bláto bez louže

plave v něm lístek

                        spadl ze stromu

odplave či utopí se v něm

                          spadl další lístek

Hamletovská otázka

                          kdo zašlape ho

kdo se s ním polaská.


CESTY

Zdali se opřít

nebo ne

o zábradlí ozdobné

na cestách nejsou

jenom přímky

vyskytnou se i kudrlinky

ocitnu-li se v trní

a na nebi jsou skvrny

kapky krve zanechám

nezoufám

než být bitý jako kůň

opilým kočím

přesto že se točím

vidím tůň

v té se tvář má zračí

neztratil jsem podobu

vnímám oblohu

i zrady bludných cest.


ÚKLADY A LÁSKA

Blýskalo se mezi

úklady a láskou

už v prvém dějství

pak v bufetu pili jsme

grepový džus

než zazvoní

a zvedne se opona

zkříží se meče

hrdina zůstane neuteče

zazní monolog

peripetie z čistého nebe

nebýt tebe bál bych se

že i mezi hvězdami

stanu se slepým

nespatřím ten zázrak

že úklady byly poraženy

a zůstala láska.


PROČ NE

V zátoce uvízly

špína i kaly

všiml jsem si

že mokré cáry

dívky z plakátu

zvadle plavou

nevábný pohled

ale na dohled

jsou racci

co se tam slétají

nejsou jen vody bystré

jsou i prameny vyschlé

dny co se mračí

ale i ptáci skotačí

když teče ti do bot

a psu neporučí psovod

zatoulá se jako ty

hlavou létají ti nesmysly

budiž proč ne

místy je to dojemné

v zátoce plave si plakát.