Václav Valášek

Inspirace

Nevidím už pěknou řádku let. Slepota přicházela postupně, takže mi osud při mé smůle dopřál připravit se na to, že mne bude muset někdo vodit. Není to vždy jednoduché, ale když zvládnete základy nutné pro život, tedy prostorovou orientaci a sebeobsluhu, máte napůl vyhráno. Nezastírám, že bych někdy nejraději do všeho práskl a odebral se na věčnost, ale jak s oblibou říká moje paní, někteří jsou na tom hůř. Má pravdu!

Tvrdí se, že nervová soustava neslyšících je zatížená daleko více než nevidomých. A což pak ti, co jsou hluchoslepí? Takto postižení lidé mezi námi opravdu jsou. Poznáte je mimo jiné podle toho, že se pohybují s červenobílou hůlkou. Musím konstatovat, že ve srovnání s nimi se mám královsky.

Slepota má dokonce i několik výhod. Například tu, že jsem svoji paní neviděl už celá léta, tudíž nedokážu relevantně zhodnotit, kterak a zda vůbec zapůsobil zub času. A představte si, že se každé ráno nalíčí a upraví kadeře jako by šla na rande. Prý, aby se mi líbila.

Několikrát se mi stalo, že mi bylo dovoleno v cizí společnosti kouknout se na přítomné dámy rukama. Ale pozor, pozor, ve vší počestnosti! Možná, že teď vykecám, co bych neměl. Mám kamaráda, který mne má rád jako vlastního. Když mne chmatne za zápěstí a táhne někam, vím, že mi chce ukázat novou ženu.

"Drž," přikazuje jí, "to je můj nejlepší kámoš a chce se na tebe podívat!"

Pak mi vynadá, že jsem se díval ledabyle a že jsem to hlavní, co jsem vidět měl, přeskočil.

Mé životní trampoty mi pomáhá zvládat přítel největší a to počítač.

Nehádá se se mnou, neodporuje mi, splní každý můj příkaz, kdykoli se mi zachce, tak je mi k dispozici, zkrátka je to můj nejlepší kamarád, i když mi někdy, ale opravdu jen někdy, žere nervy.

Onehdy mi jedna zrakově postižená dáma poslala mejl s nějakou přílohou.

V průvodním textu je napsáno: "Maruška ti to popíše. Zdravím."

Kliknu na enter a už to jede. Poslouchám, poslouchám, nemám ponětí, co se děje. Nejdříve slyším mně nic neříkající anglická slova, chvíli ticho, nato nějaké vzlyky.

Tak to zas bude nějaká hovadina, říkám si, po internetu toho kolují mraky.

No jo, jenže manželka právě vaří oběd, tak ji nemohu rušit! To mi bylo hned jasné, navíc jsem měl docela hlad.

"Hele," říkám jí ve čtyři odpoledne, "sedni si vedle mě, něco ti pustím a ty mi budeš popisovat, co se na obrazovce děje!"

"Já teď nemám čas," ona na to, "jdu obírat třešně, než mi je sežerou špačci, potvory!"

"Smol teď na špačky," šel jsem na to tvrdě, "a sedej, jinak si budu stěžovat, že se o mne špatně staráš. Na to je zákon!"

"Strč si zákon---víš kde!?" kontrovala.

Další její argumenty jsem uťal kliknutím na enter.

Jéje, to vám byla legrace.

"Ty starý prasáku, co to máš?" pronesla pobouřeně, ale s nádechem zvědavosti.

Hrklo ve mně jako ve starém budíku. Doufám, že mě ta kámoška nepřivede do nějakého průšvihu?! Jakmile slyším, že přisunuje židli, říkám si, že je to dobré. Lapla se.

Zapínám repráky a čekám, co bude.

"Ty vole," vyhrkla pobouřeně, "kdes to vzal? Vždyť oni tam..." nedopověděla.

"Co tam je?!" já na to nedočkavě.

"No porno! To bys musel vidět, jééžišmarija...!" povídá s úsměvem, přičemž stoupá její zvědavost.

"A proč myslíš, že jsem tě tu chtěl mít? Snad, abys mi to popsala, ne!"

"No on na ni...," nenechal jsem ji domluvit a zastavil jsem produkci.

"Co blbneš?" zareagovala.

"Co, co?! Musím to dát zpátky, abych věděl, co tam bylo od začátku!" zavírám film.

"Tak a teď mluv!" spouštím znovu video.

"On ji svléká, už je jen v kalhotkách a podprsence, teď ona jeho," nepoznávám hlas své manželky, "lehají na takovou tu velkou postel. Už oba leží. Teď jsem zvědavá, co budou dělat!" říká tím neznámým hlasem. "No tohle? Panenkomarija, jak ti to mám popsat?"

"Tak sakra, co je tam?" rozčiluji se, neboť to budu muset znovu kousek vrátit, "ale mluv, co vidíš, ne co se ti honí hlavou!"

"No tak dobře," ona na to smířlivě, "budu říkat, co se tam děje. No, no, toš ona zvedá nohu..."

"Jak zvedá?" musím opět pozastavit běh filmu.

"Toš normálně! Tu nohu, co má blíže ke kameře, má ohnutou v koleni a zvedá ji."

"Ukaž jak!" přikazuji manželce a pro lepší pochopení jí sahám na stehno.

Zatím co předvádí pohyb pornoherečky, táži se: "Ona má tepláky?"

"Jsi praštěný? Proč by měla mít tepláky? Vždyť jsem ti říkala, že ji svléká!"

"No ale ty máš tepláky!"

"To je mám sundat, nebo co?"

"Klidně. Jestli se ti chce, co by ne? Bude to autentičtější!" dělám si legraci.

Stejným příkazem jako před chvílí spouštím pozastavené video.

"Jak vypadá?" chci vědět.

"Kdo?"

"No ona! Jak vypadá nahatý chlap vím!"

"Celkem jo. Až na to, že má silikonová prsa, to jde," hodnotí žena. "Je mladá...jů, teď je tam detail. Konečně vidím, jak to vypadá zblízka!"

"Do šlaka, proč zrovna já musím být slepý?!" povzdechl jsem si.

"Však to musíš slyšet, ne?! K tomu, co dělají, se nedá moc říct!"

"Do fixa," zeslabuji rychle reproduktory.

"Co blbneš?" podivila se.

"No co, co? Jestli to uslyší dcera, nebo nedej bože vnučka, tak si pomyslí, že tě vraždím. Dovedeš si představit ten trapas, kdyby tu vtrhly?"

"To by nebylo ani tak hrozné, ale kdyby viděly, na co tu čučíme?" vyprskla.

Film běží dál, zvuky nabývají na intenzitě.

"Já nechápu," diví se paní, "jak se mohou tak nechat filmovat? Oni musí být zdrogovaní, to jinak není možné!"

Vtom, jako když střelí, hlavou mi prolétne vtip, jak kdysi parta havířů z dolu Lazy překonala rekord a za odměnu je nechali vyjet do Západního Německa. V Hamburku vlezli do vykřičeného domu. Majitelka, když uviděla tu tlupu, zalomila rukama a jala se je počítat.

"Mein Got," spustila, "jich je dvacet a nás tu je jenom devatenáct! Děvčata, co budeme dělat?"

"No co," otočila se k ní jedna z dam, "vidíte tam toho ožralého?" ukázala na jednoho kunšafta. Tomu dáme gumovou pannu! Ten je tak zťatý, že to nepozná!"

Jak řekly, tak učinily.

Za hodinu jsou všichni havíři opět pohromadě a hodnotí své zážitky. Až na toho opilého. Ten stojí, čumí do země a kroutí hlavou.

"Co se ti stalo?" táže se ho kámoš.

"Ty vole, ani se neptej! Já jsem se miloval s čarodějnicí, představ si to!"

"Coo? Jak s čarodějnicí? Ti šibe, cype?" zase ten prvý.

"Fakt, opravdu!" brání se ožralý. "Ona furt jenom ležela, chtěl jsem ji trochu rozkurážit, tak jsem ji kousl do zadečku a ona si prdla a ufrkla oknem!

To jsem však odbočil.

Porno skončilo, žena šla obírat třešně a já se modlím, abychom to do naší nadcházející zlaté svatby nezapomněli.

Ještě, že mám ten internet!