Dajana Zápalková


Jsou okamžiky ...

kdy vnímáme

vodu v dlaních

slunce co tělo

obtéká

sílu stromu

břehy plynoucí

do ztracena

i smích

co z hrdla letí

slzu

jež z oka sklouzla

Jsou okamžiky

jako jablko červené

toužebný pohled

za tažnými ptáky

jako úsvit do moře

kdy vše line se

směrem

kam chceš

kam dovolíš


Golfový míček

Po golfovém hřišti

tisíce bílých míčků

jak šípy vystřeleny

hledají důlky naděje

žalují hroudě

zelenému koberci

co příčinou zloby

Golfový míček uvolnil uzdu

energii lidství


Putování myšlenek

Myšlenky utekly

do teplých krajin

za sluncem

za vodou průzračnou

na úpatí hor

kde se do lišejníků noří

lehce

jako mořský vánek...

Za svítání na řasách

duhová slza

otevřela den


Drony

Rozdrnčely les i ves

ty malé drony

paprsek slunce

vynesl je ještě výš

Křídla ptáků sladěny

v jejich rytmu

rozříznou společně vzduch

jako nůž bez střenky

Opakují zas

svůj zvídavý let

dobře ví

jak soukromí lidí

obelstít


Ranní šálek čaje

Při ranním šálku čaje

vzpomínky na svá

malá tajemství

na čas lásek

setkání

i loučení

Navždy je liju

do kuchyňského dřezu

dočítám stránku

a čekám

čekám na setkání

či na příští zpětný vlak....


Konec léta

Už je to slunce zubaté

co vodní hladinu

bezelstně olizuje

jakoby plakalo zoufale

že léto v nenávratnu

že šípek do ruda vybarvil se

Na břehu rybář

posledního kapra tahá

oka léta rozervána

krajina v mlhový opar

halí se ....



Prázdnota

Chybí chuť odpouštět

říci promiň

já nerad

potěšením plná šrajtofle

zvrácený vkus

srdce ztvrdlo na kámen

To přináší doba

perníkové srdce z pouti

pohladí na duši


Masopustní veselí

Smrt kroužila

všude kolem

když ji vezli na márách

ani slzy nechyběly

když ji v odkrytý hrob

ukládali

Basu Julču pohřbívali

tu čarodějku všech bálů

tancovali u cimbálu

Veselí smích nechybělo

v dědině to tak bývá

Masopust se slaví


Našeptávání

Tak odjeď

někam daleko

kde hýčkat tě budou

Tak odjeď do dálek

kde slaná chuť

lepí se na jazyk

řeč neznámá nevadí

Tak odjeď

s tužkou a papírem

kde budeš přílivu naslouchat

počítat bóje

rozumět sama sobě

Tak odjeď


Siluety

Galerie plná

barev stínů

dívala se do odstínů

červenala

bledla

zbylo jen chvění

Vše u konce

Za kým se otočit

S kým promluvit

Skicy vysvlečených siluet

podoby nemají


Pokladnička života

Každý jdeme sám

se svým osudem

jako s pytlem na zádech

Někdy stoupáme ve vteřinách

jen několik schodů vzhůru

jakoby do oblak

Jindy jsme hnáni

po schodech dolů

snad do pekel

Rozuzlení tajemství

uzamčeno v pokladničkách

našeho života

Jak je otevřít