Jan Král

Zdravím LKPB !

Dobrý večer, obracím se na Vás dle doporučení p. Břetislava Kotyzy - básníka ze Zlína. Mám zájem o publikační činnost v LKPB. Jsem několik let v důchodu. Dříve jsem byl zaměstnán řadu let v rezortu spojů a potom u Dopravního podniku Praha - Metro jako technik (např. elektrodispečer). V příloze přikládám svých sedm básní. S pozdravem Jan Král , Praha 4


Já láska

Já láska

vcházím do dveří

jemná a křehká

a krásná

a každý mi

to uvěří

smyslně cudná

často nerudná

vplétám se do vlasů

a hledím do očí

nechci nenávist

ač často v ní

se překlopím

prchavě odcházím

bolím a usvědčím.


Volání

Třepe se tak lehce

stonek malé květiny

ta drobnost života

prý láká

ve vánku napnutá

vlákna pavučiny

křehkosti blízká

ty bolíš

kde jste bývalé lásky

a odhodlaná srdce

pod květinami spící

v pavučinách zamotané

jako by teskno

a cit ztrouchnivělý

volaly do nebe.


Já stojím

Já stojím při tobě

má múzo má pěno

pak procházím

světem pro tebe

má ženo

skály a moře

jsou radost i hoře

utopit může se

šedivá palice

ty hněteš těsto

já barvy tvořím

slibuji ještě

do života vložím

co nejvíc

co nejlíp

to moře

i barvy.


Nedokončená

Do čiré vody

jedné řeky hleděl jsem

onehdy k večeru

podivné tóny

ve mně zněly

povídal jsem si

s archanděly

a velká nedaleká skála

co zdála se být

temně špinavá

tlumeným smutkem

zemí zachvívala

volala jak odjakživa

těch orlů se bála

nahoře jestřábů opulentních

duši trhajících

za zimních dnů

i nocí letních.


O citech a pannách

Ó cite křehký

nekonečný darovaný

od jedné slečny

nevážil jsem si

ho tenkrát

vícekrát

a později už

nebyl tak lehký

snad méně hezký

tak žiju česky

třesky plesky

s láskou ano

uplynulá panno.


Vítr v nás

Já se ho bál

jak vítr vál

až do nejhlubších

hlubin

pak srdce mé

už zvrásnělé

zazářilo jak rubín

ty smála ses

znavená z cest

mně otevřela jsi

duši

a my kráčeli

jak nesmělí

ten vítr stále hučí.


Ztracen v davu

Dokonale vymyšlená vzájemnost

definovala se jak souhvězdí Blíženců

vystavovala šlechtěnou niternost

i napjaté šlachy plemenných kříženců

ha hrubián se na výstavě smál

však člen slušných mu nepokrytě lál

a já promítal dlouhý film si vskrytu

jak učil jsem tancovat svoji Britu

pak dámy roztáhnuly svoje paraple

by ani kapička neurazila krásu

a gentlemani vratkým krokem poťáple

vystudovali v baru smutnou spásu

zas šoumen rozezpíval svoji árii

mnozí ovšem v tu ránu mu vysmáli ji

však já se ani koutečkem úst neusmál

vydušen zmotán ucaprtán v agónii

do víru soužití propadal jsem se dál.